ZNÁMIE, znamii, s. f. (Reg.) Om slab și pocit; pocitanie. – Et. nec. (Sursa: DEX '98 )
ZNÁMIE, znamii, s. f. (Reg.) Om slab și pocit; pocitanie. (Sursa: DLRM )
známie (reg.) (-mi-e) s. f., art. známia (-mi-a), g.-d. art. známiei; pl. známii, art. známiile (-mi-i-) (Sursa: DOOM 2 )
známie s. f. (sil. -mi-e), art. známia (sil. -mi-a), g.-d. art. známiei; pl. známii, art. známiile (sil. -mi-i-) (Sursa: Ortografic )
| znamie substantiv feminin | nearticulat | articulat |
| nominativ-acuzativ | singular | znamie | znamia |
| plural | znamii | znamiile |
| genitiv-dativ | singular | znamii | znamiei |
| plural | znamii | znamiilor |
| vocativ | singular | znamie, znamio |
| plural | znamiilor |
